Když Filip III. zemřel na nešťastném tažení v Aragonii, jeho syn Filip IV. převzal korunu jako mladý muž, který už během otcovy vlády ukázal pevnost, ctižádost a touhu po výraznější královské autoritě. Na trůn usedl roku 1285 a brzy se ukázalo, že Francie bude mít panovníka, který neváhá sáhnout po prostředcích, jež jeho předků napadaly jen zřídka. V mnoha ohledech zahájil novou éru, v níž se královská moc začala opírat o rozsáhlou administrativu, důsledné právo a také o tvrdý tlak, když bylo třeba.
Silná vláda od samého začátku
Filip IV. nebyl typem krále, který hledá kompromisy, pokud je přesvědčen, že má pravdu. Jeho vzhled byl často zmiňován – vysoký, klidný, s aristokratickými rysy – ale rozhodující byla spíše jeho povaha. Málomluvný, nezlomný a neústupný. Těžko se dalo uhodnout, co si myslí, a ještě hůře se s ním vyjednávalo, když měl pocit, že někdo zasahuje do jeho pravomocí.
Hned v prvních letech vlády začal posilovat královské instituce. Budoval rozsáhlý aparát právníků, finančních úředníků a vyšetřovatelů, kteří měli dbát na správné plnění povinností šlechty i měst. Tím se Francie začala měnit z tradiční feudální monarchie v modernější správní stát.
Spor s papežem Bonifácem VIII.
Jedním z nejznámějších momentů Filipovy vlády byl ostrý spor s papežem Bonifácem VIII. Král potřeboval finance na správu země i na války s Anglií a Flandry. Když zdanil duchovenstvo, papež protestoval a snažil se Filipa usměrnit svými listinami a výzvami.
Konflikt se postupně stupňoval, až přerostl v otevřenou konfrontaci. Král proti papeži vedl rozsáhlou propagandistickou kampaň, v níž jej obviňoval z tyranie i nepoctivosti. Vrcholem byl útok francouzských agentů v Anagni, kde byl Bonifác zadržen a ponížen, i když jen krátce. Papež brzy nato zemřel.
Tento střet ukázal Evropě, že francouzský král si už nenechá diktovat pravidla z Říma. Filip IV. pak prosadil, aby se nový papež usadil v Avignonu, čímž začala tzv. avignonská papežská epocha, trvající téměř sedmdesát let.
Špatné vztahy s Flandry
Další zásadní spor probíhal ve Flandrech, bohaté oblasti, kde se francouzská koruna dlouhodobě snažila prosadit svou autoritu. Napětí vyústilo ve válku, která nebyla pro Francii jednoduchá. Roku 1302 utrpělo francouzské rytířstvo těžkou porážku v bitvě u Courtrai, kde měšťané a pěší milice porazily elitní jezdce. Porážka, která otřásla celou Francií, však nebyla definitivní. Filip pokračoval v tlaku a později se mu podařilo prosadit příznivější podmínky.
Flandry zůstaly trvalým problémem, ale Filip ukázal, že Francie už není zemí, kterou lze jednoduše zastrašit či obejít.
Templáři a konec jejich moci
Roku 1307 byl vydán jeden z nejzáhadnějších a nejdiskutovanějších rozkazů Filipovy vlády: zatčení templářského řádu. Byl to krok, který otřásl celou Evropou. Obvinění se týkala herezí, zvrhlých rituálů a zrady. Skutečné důvody jsou dodnes předmětem debat. Jisté je, že templáři vlastnili obrovský majetek a byly hluboce zapojeni do finančního systému, který už král neměl plně pod kontrolou.
Proces trval roky a řád byl nakonec rozpuštěn. Jeho majetek přešel převážně na johanity a král se zbavil instituce, která byla příliš bohatá, příliš nezávislá a příliš privilegovaná. Tento krok ukázal Filipovu ochotu zasáhnout i proti organizacím, které měly v Evropě dlouhou tradici a silnou reputaci.
Domácí správa a posilování královské autority
Filip IV. pokračoval ve výstavbě centralizované správy. Zavedl jednotnější právní postupy, dohlížel na správu měst a upevnil systém královských financí. Za jeho vlády také poprvé zasedaly generální stavy, které měly reprezentovat tři hlavní stavy království – duchovenstvo, šlechtu a měšťany. Nebylo to parlamentní těleso v moderním smyslu, ale ukázalo se, že král využívá podporu celé společnosti k ospravedlnění svých politických kroků.
Poslední roky a smrt
Filipova vláda byla dlouhá a náročná. Ke konci života čelil ekonomickým potížím, nespokojenosti části šlechty a složitým rodinným skandálům, které poznamenaly pověst jeho dcer a neblaze zasáhly do následnických plánů. Přesto jeho autorita zůstala pevná.
Filip IV. zemřel náhle 29. listopadu 1314 po nešťastné nehodě na lovu. Jeho smrt otevřela složité období, protože jeho tři synové – Ludvík X., Jan I. a Karel IV. – vládli krátce a zanechali Francii v nejisté situaci, která nakonec přispěla ke vzniku dlouhodobých nástupnických sporů.