Po krátkém a neklidném období vlády Ludvíka X. a tragicky krátkém životě Jana I. se Francie ocitla v okamžiku, kdy bylo třeba rychle rozhodnout, kdo povede království dál. Vznikla situace, která otestovala nejen politické struktury, ale i samotné chápání nástupnického práva. V tomto napětí vystoupil Ludvíkův bratr Filip, jenž se stal Filipem V. Dlouhým. Ačkoliv jeho cesta na trůn nebyla zcela přímočará, ukázal se jako vládce, který dokáže jednat uvážlivě, ale zároveň rozhodně, když to doba vyžaduje.
Nástup na trůn po sporném rozhodnutí
Po smrti Jana I. se nabízela možnost, že trůn připadne jeho starší sestře Johanně. Řada hlasů to podporovala, a kdyby se to stalo, Francie by se ubírala zcela jiným směrem. Jenže obavy z ženské dědičnosti, ale i politická realita tehdejšího dvora přivedly na scénu Filipa, který se stal regentem a posléze králem.
Filip svůj nárok obhajoval s argumentem, že země potřebuje stabilní mužskou vládu. Tím se položily základy výkladu, který se později přetavil v salický zákon – a ten zásadně ovlivnil francouzské nástupnictví až do moderní doby.
Král, který dokázal uklidnit zemi
Filip V. neměl snadnou úlohu. Šlechta byla neklidná, část obyvatelstva unavená daňovou zátěží a některé oblasti království si zvykly na větší autonomii. Filip se však uměl pohybovat mezi jednotlivými zájmy. Nesázel na sílu, ale na kombinaci vyjednávání, správních opatření a pevného, byť neokázalého vystupování.
Už během prvních měsíců vlády začal reformovat správu země, zejména finanční hospodaření. Jeho nařízení upravovala váhy a míry, posilovala dohled nad městskými institucemi a snažila se o omezení zmatků v královské doméně. Nebyly to kroky, které by plnily titulní strany kronik, ale měly význam pro každodenní život obyvatel.
Snahy o sjednocení práva a stabilnějšího království
Filip se snažil vytvořit prostředí, kde se bude více spoléhat na zákony než na osobní dohody a regionální zvyklosti. Posiloval pravomoci královských soudů a omezoval svévolné praktiky některých pánů. Jeho kroky někdy narazily na odpor, ale král většinou dokázal postupovat tak, aby si neznepřátelil příliš mnoho vlivných osobností najednou.
Zároveň se věnoval upevňování vztahů s městy, která hrála stále větší roli v hospodářském životě země. Některým udělil nová privilegia, jiným potvrdil staré, aby si zajistil jejich loajalitu.
Zahraniční politika a napjaté sousedství
Filip V. se musel potýkat i s otázkami, které mu zanechali jeho předchůdci. Vztahy s Anglií zůstávaly citlivé. Filip respektoval již dříve uzavřené dohody, ale bedlivě sledoval anglické aktivity na francouzském území, především v Gaskoňsku.
Významnou oblastí byly také Flandry, které se v předchozích desetiletích dostaly do konfliktů s francouzskou korunou. Filip volil zdrženlivější postup než jeho otec, protože věděl, že další velká válka by mohla zatížit finance i autoritu království.
Osobní život a dynastické otázky
Filip byl ženatý s Johanou Burgundskou, ženou s výraznou energií i vlivem na dvorské prostředí. Jejich manželství bylo pevné, ale Filip musel čelit i nepříjemnostem, které sahaly k aférám spojeným s jeho sestrami a švagrovými v době Tour de Nesle. Ačkoli se ho skandál netýkal přímo, dopady na pověst celé dynastie byly značné.
Filip měl několik dcer, ale žádného přeživšího syna. To předznamenalo další nástupnickou změnu po jeho smrti, kdy trůn přešel na jeho bratra Karla.
Smrt krále a následky pro Francii
Filip V. zemřel 3. ledna 1322 po krátké nemoci. Jeho smrt nepřišla v době krize, ale přesto zanechala prázdné místo, které bylo třeba rychle doplnit. Protože neměl syna, který by mohl převzít korunu, stal se novým králem jeho mladší bratr Karel IV.
Filip po sobě zanechal Francii, která byla o něco stabilnější, lépe spravovaná a méně rozkolísaná než v době, kdy se chopil vlády. A i když jeho vláda netrvala dlouho, hrála významnou roli v postupné proměně monarchie, která se začínala opírat o právo a správu více než o osobní vazby a loajalitu.