Když v roce 1437 zemřel císař a český král Zikmund Lucemburský, skončila tím v přímé mužské linii slavná dynastie, která vládla českým zemím od Karla IV. Jeho jediná dcera Alžběta se stala dědičkou lucemburského odkazu a právě díky jejímu sňatku s rakouským vévodou Albrechtem V. Habsburským se do středoevropské politiky naplno dostal rod Habsburků. Albrecht byl mužem pevného charakteru, který už jako vévoda rakouský prokázal schopnost prosazovat moc v komplikovaném prostoru habsburských zemí. Jeho pozice byla dále posílena tím, že po smrti Zikmunda měl nejen podporu manželky Alžběty, ale také ambici převzít královskou korunu v Čechách, Uhrách i v římskoněmecké říši.
Pro českou šlechtu byl Albrecht přijatelným kompromisem. Nebyl to domácí kandidát, ale díky sňatku s dcerou Zikmunda Lucemburského mohl vystupovat jako legitimní dědic. Přesto to nebylo zcela bez odporu. České království bylo po husitských válkách rozděleno, šlechta byla silnější než kdy dřív a přijmout cizince na trůn nebylo jednoduché. Albrecht musel dát záruky, že bude respektovat kompaktáta, tedy dohody, které ukončily husitské války a umožnily utrakvistům praktikovat přijímání podobojí.
Přezdívka „král Kaše“
Albrecht II. se do historie zapsal především svou zvláštní přezdívkou – král Kaše. Původ tohoto označení není zcela jasný, ale nejčastější výklad odkazuje k jeho slabému zdraví a údajné dietě složené převážně z kaší a lehce stravitelného jídla. Jiná verze tvrdí, že přezdívku mu dali jeho odpůrci, aby zdůraznili jeho údajnou nerozhodnost a nedostatek energie ve srovnání s mocnými předchůdci, především se Zikmundem a Karlem IV. Ať už byla skutečnost jakákoli, označení „král Kaše“ se stalo trvalou součástí jeho obrazu a přispělo k dojmu, že jeho vláda byla spíše krátkým mezistupněm než výrazným panovnickým obdobím.
Přestože byl Albrecht spojován s nemocí a slabostí, ve skutečnosti byl mužem, který dokázal sjednotit své síly proti vážným hrozbám. Nebylo to žádné bezbarvé panování, naopak: Albrecht musel během dvou let zvládnout vedení tří království a čelit jedné z největších výzev své doby – vpádům Osmanů do střední Evropy.
Vládce tří království
Po smrti Zikmunda Lucemburského získal Albrecht postupně koruny českou, uherskou a římskoněmeckou. V krátké době se tak stal jedním z nejmocnějších mužů střední Evropy. Jeho vláda však byla obtížná: v Uhrách se musel vypořádat s tureckou hrozbou, v Čechách s nedůvěrou části šlechty a v říši s potřebou vybudovat autoritu po ztrátě silného panovníka.
Albrechtova pozice v Čechách byla zpočátku křehká. Husitské války sice skončily, ale země zůstávala rozdělena mezi utrakvisty a katolíky. Albrecht se snažil vystupovat jako vládce, který bude respektovat obě strany, což mu sice zajistilo určitou podporu, ale zároveň mu znemožnilo stát se pevnou autoritou.
Boje s Osmany
Největší výzvou jeho vlády byla hrozba z jihu. Osmanští Turci postupovali Balkánem a ohrožovali Uhry, které tvořily klíčovou obrannou hráz proti jejich expanzi. Albrecht se proto rozhodl osobně vést výpravy na jih, což byla odvážná, ale nebezpečná strategie. Během tažení na podzim roku 1439 však král onemocněl úplavicí a vyčerpán zemřel ve věku pouhých 42 let. Jeho smrt na tažení proti Osmanům symbolicky ukončila jeho krátkou vládu, ale zároveň potvrdila jeho snahu být aktivním obráncem křesťanstva.
Manželství s Alžbětou Lucemburskou
Klíčovým prvkem Albrechtovy legitimity bylo manželství s Alžbětou Lucemburskou, dcerou Zikmunda. Alžběta byla dědičkou lucemburského odkazu, a proto mohl Albrecht tvrdit, že český trůn získal právoplatně. Manželství navíc spojilo habsburský a lucemburský rod, což mělo dalekosáhlý význam pro budoucnost střední Evropy.
Po Albrechtově smrti zůstala Alžběta sama s nenarozeným dítětem – synem Ladislavem Pohrobkem, který se stal dalším českým a uherským králem. Díky tomu pokračovala habsburská linie v českých dějinách, i když jeho vlastní vláda byla jen krátká.