Konrád II. Ota se narodil jako příslušník moravské větve Přemyslovců a od počátku svého života byl spjat především s Olomoucí. Morava byla v té době rozdělena na údělná knížectví, v nichž vládli příbuzní českého panovníka, avšak s vlastní mocí a ambicemi. Konrádovo postavení olomouckého knížete mu zajišťovalo významné postavení, ale zároveň jej stavělo do složité situace: musel čelit jak tlakům z Prahy, tak soupeření s ostatními moravskými Přemyslovci.
Vztahy mezi českými a moravskými Přemyslovci byly v té době napjaté. Stařešinský zákon určoval, že vláda nad celým českým státem náleží nejstaršímu z rodu, ale v praxi to znamenalo neustálé boje mezi různými větvemi dynastie. Konrád se musel prosazovat nejen diplomacií, ale i vojenskou silou. Přesto si dokázal vybudovat pověst schopného vládce, jehož jméno mělo váhu nejen na Moravě, ale i u sousedů v Uhrách a Polsku.
Spory s Prahou a cesta k pražskému stolci
Když v Čechách vládli jeho příbuzní Soběslav II. a Bedřich, Konrád Ota stál většinou v opozici. Jeho postavení mu umožňovalo manévrovat mezi různými tábory a čekat na příležitost. Tou se stala krize po smrti knížete Bedřicha roku 1189, kdy se uvolnil pražský trůn.
Domácí šlechta i římský císař Fridrich Barbarossa se shodli, že nejlepším kandidátem bude právě Konrád. Na rozdíl od svých předchůdců působil smířlivě, byl ochotný spolupracovat s říší a zároveň měl dostatečnou mocenskou základnu na Moravě. Roku 1189 se tak stal jediným moravským Přemyslovcem, který usedl na pražský stolec.
Vláda v Čechách a na Moravě
Konrád II. Ota se snažil spojit Čechy a Moravu do pevnějšího celku. V době, kdy se Evropa proměňovala a císařská moc byla stále silná, potřeboval panovník jasně ukázat, že dokáže udržet jednotu. Konrád usiloval o kompromisní politiku, aby uklidnil šlechtu a zabránil dalším dynastickým rozbrojům.
Jedním z jeho největších přínosů bylo uzavření dohody s českou šlechtou, známé jako Statuta Konrádova. Tento dokument, přijatý roku 1189, upevnil postavení šlechty a zaručil jí určité jistoty v držbě majetku. Z pohledu knížete to byl sice ústupek, ale zároveň krok, který přinesl stabilitu a omezil časté vzpoury.
Konrád se také snažil udržovat dobré vztahy s církví, jejíž vliv v té době rostl. Podporoval kláštery a biskupství, neboť chápal, že bez spolupráce s duchovenstvem by jeho moc neměla pevné základy.
Vztahy s říší a zahraniční politika
Fridrich Barbarossa měl v českých zemích vždy silný vliv a Konrád dobře věděl, že jeho vláda stojí a padá s císařskou podporou. Proto se prezentoval jako věrný spojenec říše, účastnil se císařských sněmů a podporoval Barbarossovy plány. To mu zajistilo relativní klid a uznání, ale také značnou závislost na rozhodnutích císařského dvora.
Konrádova zahraniční politika se soustředila především na udržování rovnováhy se sousedy. Polsko i Uhry procházely v té době vlastními dynastickými zápasy, což Konrádovi umožnilo vyhnout se větším konfliktům. Jeho vláda tak nebyla poznamenána velkými válkami, ale spíše snahou o stabilizaci a vyvažování vztahů.
Konrád II. Ota vládl Čechám a Moravě jen krátce – od roku 1189 do roku 1191. Zemřel poměrně náhle, údajně během vojenského tažení císaře Barbarossy do Itálie. Jeho smrt otevřela cestu k dalším mocenským zápasům, protože Přemyslovci se opět začali přít o trůn.
Přesto zanechal významný odkaz. Jeho Statuta Konrádova jsou považována za jeden z prvních právních dokumentů českých dějin. Ukázal, že i v době, kdy se trůn zmítal v bojích, bylo možné hledat kompromis mezi panovníkem a šlechtou.
Konrád II. Ota zůstává v historii jako výjimečná postava – jediný moravský Přemyslovec, který usedl na pražský stolec. Nebyl velkým dobyvatelem ani reformátorem, ale jeho krátká vláda přinesla alespoň dočasnou stabilitu a připomněla, že český stát mohl čerpat sílu nejen z Prahy, ale i z Moravy.