Seznam panovníků Osmanské říše

Osmanská říše existovala od roku 1299 do roku 1922. Všichni vládci pocházeli z dynastie Osmanů (Osmanli). Od roku 1517 (po dobytí Egypta) užívali sultáni také titul chalífa, čímž se stali duchovními vůdci celého muslimského světa.

Založení a vzestup říše (1299–1453)

JménoDoba vládyPoznámky
Osman I.1299–1324Zakladatel dynastie a říše.
Orhan I.1324–1362Dobyl Bursu, založil sbor janičářů, první expanze do Evropy.
Murad I.1362–1389První, kdo užíval titul sultán. Padl v bitvě na Kosově poli.
Bajezid I. (Blesk)1389–1402Porazil křižáky u Nikopole. Sám poražen a zajat Tamerlánem u Ankary.
Interregnum (Bezvládí)1402–1413Občanská válka mezi Bajezidovými syny.
Mehmed I.1413–1421Sjednotil říši po občanské válce.
Murad II.1421–1444Porazil křižáky u Varny. Dobrovolně abdikoval.
Mehmed II.1444–1446První (krátká) vláda nezletilého sultána.
Murad II.1446–1451Návrat na trůn na žádost vojska.

Klasické období a vrchol moci (1453–1603)

Zlatý věk říše, dobytí Konstantinopole a expanze do Afriky a střední Evropy.

Mehmed II. (Dobyvatel)1451–1481Dobyl Konstantinopol (1453), ukončil Byzantskou říši.
Bajezid II.1481–1512Upevnění moci, přijetí Židů vyhnaných ze Španělska.
Selim I. (Hrozný)1512–1520Dobyl Egypt a Sýrii. První osmanský chalífa.
Sulejman I. (Nádherný)1520–1566Největší rozmach říše, bitva u Moháče, obléhání Vídně (1529). Zákonodárce.
Selim II.1566–1574„Sultánát žen“. Dobytí Kypru, ale porážka u Lepanta.
Murad III.1574–1595Počátek korupce a ekonomických problémů.
Mehmed III.1595–1603Nechal popravit svých 19 bratrů (konec bratrovražedného zákona).

Stagnace a postupné reformy (1603–1839)

Ahmed I.1603–1617Postavil Modrou mešitu. Změnil nástupnický řád (seniorát).
Mustafa I.1617–1618Duševně nemocný, sesazen.
Osman II.1618–1622Zavražděn janičáry při pokusu o reformu armády.
Mustafa I.1622–1623Krátký návrat, znovu sesazen.
Murad IV.1623–1640Krutý, ale schopný vládce. Zakázal kávu a tabák. Znovudobyl Bagdád.
Ibrahim I. (Šílený)1640–1648Nestabilní vládce, zavražděn.
Mehmed IV. (Lovec)1648–1687Druhé obléhání Vídně (1683) a následná porážka.
Sulejman II.1687–1691Ztráta území v Uhrách.
Ahmed II.1691–1695Pokračující války s Rakouskem.
Mustafa II.1695–1703Karlovický mír (1699) – začátek ústupu z Evropy.
Ahmed III.1703–1730Období tulipánů (kulturní rozkvět, mír). Sesazen povstáním.
Mahmud I.1730–1754Úspěšné války s Ruskem a Rakouskem.
Osman III.1754–1757Krátká nevýrazná vláda.
Mustafa III.1757–1774Války s Kateřinou Velikou (Rusko).
Abdulhamid I.1774–1789Ztráta Krymu.
Selim III.1789–1807Velký reformátor (armáda Nizam-i Cedid). Zavražděn janičáry.
Mustafa IV.1807–1808Dosazen janičáry, brzy popraven.

Modernizace a zánik říše (1808–1922)

Období reforem (Tanzimat), konstituční monarchie a zapojení do 1. světové války.

Mahmud II.1808–1839„Petr Veliký Osmanské říše“. Zlikvidoval janičáry (1826), zavedl fez.
Abdulmedžid I.1839–1861Vyhlásil reformy Tanzimat (rovnoprávnost občanů). Krymská válka.
Abdulaziz1861–1876První sultán, který navštívil západní Evropu. Sesazen.
Murad V.1876Vládl jen 93 dní, sesazen pro duševní chorobu.
Abdulhamid II.1876–1909„Krvavý sultán“. Přijal první ústavu, ale brzy ji zrušil. Postavil železnici do Mekky. Sesazen Mladoturky.
Mehmed V. (Rešád)1909–1918Loutkový vládce (vládli pašové). 1. světová válka.
Mehmed VI. (Vahideddin)1918–1922Poslední sultán. Po zrušení sultanátu odešel do exilu.

Poznámka: Po zrušení sultanátu v roce 1922 byl Abdulmedžid II. zvolen pouze jako chalífa (duchovní hlava), ale neměl politickou moc. Chalífát byl definitivně zrušen Tureckou republikou v roce 1924.