Velká Morava byla na sklonku 9. století ve své největší slávě, ale také na prahu zkázy. V čele říše stál Mojmír II., poslední známý panovník z rodu Mojmírovců. Jeho vláda začala někdy kolem roku 894 po smrti mocného Svatopluka. Na rozdíl od svého otce neměl Mojmír k dispozici pevně sjednocenou říši, ale spíše složitý svazek knížectví, která se rychle začala rozpadat.
Mojmír II. se ocitl v obtížné pozici. Musel bránit říši proti Frankům na západě a Maďarům na východě, a zároveň čelit vnitřním sporům. To vše by bylo těžké i pro silného vládce. On však nastoupil na trůn v době, kdy Velká Morava už ztrácela svůj dech a sousedé cítili příležitost.
Kroniky o něm nepíší tak barvitě jako o Svatoplukovi, přesto je jeho vláda klíčová. Právě za něj Velká Morava dosáhla svého tragického konce a jeho osud se stal symbolem úpadku celé říše.
Boje o moc po smrti Svatopluka
Smrt Svatopluka otevřela otázku nástupnictví. Svatoplukovi synové si dělali nároky na trůn a mezi nimi vznikly spory. Mojmír II. se musel hned na začátku své vlády postavit nejen proti vnějším nepřátelům, ale i proti vlastní rodině. Rivalita mezi bratry oslabila Velkou Moravu zevnitř a oslabený stát se stal snadným cílem okolních mocností.
V té době se objevuje také postava Svatopluka II., Mojmírova bratra. Není zcela jasné, zda vládl jako spolukrál nebo se přímo proti Mojmírovi postavil. Některé prameny naznačují, že mezi bratry zuřila občanská válka, která Velkou Moravu ještě více oslabila.
Tyto vnitřní konflikty daly Frankům možnost zasahovat do moravských záležitostí. Vpadli na území říše a podporovali různé strany, aby si udrželi svůj vliv. Mojmír II. tak musel bojovat na více frontách současně, což bylo v dlouhodobém měřítku neudržitelné.
Frankové a věčné soupeření
Franská říše byla tradičním soupeřem Moravanů. Už za Rastislava i Svatopluka se oba státy přetahovaly o vliv ve střední Evropě. Mojmír II. pokračoval v této těžké tradici. Frankové viděli v oslabené Velké Moravě šanci získat zpět nadvládu nad Slovany a neváhali ji využít.
Mojmír II. několikrát vedl vojenské střety s Franky. Někdy se mu podařilo dosáhnout příměří, jindy utrpěl porážku. Jeho vláda tak byla neustálým balancováním mezi bojem a diplomacií. Frankové zároveň využívali vnitřní moravské rozbroje a podporovali Mojmírova bratra Svatopluka II., čímž ještě více prohlubovali krizi.
Frankové však nebyli jediným nepřítelem. Na horizontu se objevila nová hrozba, která se ukázala být pro Velkou Moravu osudovou.
Příchod Maďarů
Na přelomu 9. a 10. století se do Karpatské kotliny dostaly kočovné kmeny, které známe jako Maďary. Tito jezdci byli skvělými bojovníky, jejich rychlé vpády děsily celou Evropu. Jejich příchod znamenal zlom pro celý region a pro Velkou Moravu doslova katastrofu.
Mojmír II. musel čelit útokům, které přicházely z východu a jihu. Maďaři měli jiný styl boje než Frankové. Jejich lehká jízda byla rychlá a pohyblivá, což činilo moravské vojsko těžkopádným a zranitelným. Navíc se Maďaři často spojovali s Franky, takže Mojmír čelil dvojímu nepříteli.
Kroniky popisují, že vpády Maďarů byly ničivé. Vypalovali osady, brali zajatce a plenili zem. Mojmír II. se snažil bránit, ale síly Velké Moravy postupně slábly. Vojenská i hospodářská devastace přispěla k neodvratnému pádu říše.
Církevní otázka a spor o dědictví Metoděje
Významnou roli v době Mojmíra II. hrála i církev. Za jeho vlády ještě působili žáci svatého Metoděje, kteří se snažili udržet slovanskou liturgii. Mojmír II. však musel čelit tlaku papežství, které podporovalo latinskou liturgii.
Rok 898 přinesl zásadní zlom. Žáci Metoděje byli postupně vyhnáni a slovanská bohoslužba se dostala do ústraní. To oslabilo kulturní jednotu říše, protože obyčejní lidé ztráceli možnost rozumět církevním obřadům.
Církev se stala nástrojem politiky. Kdo měl podporu papeže, získával mezinárodní legitimitu. Mojmír II. lavíroval mezi potřebou udržet tradici a snahou o uznání ze strany Říma. Tento kompromis však oslabil autoritu panovníka i soudržnost lidu.
Pád říše
Počátek 10. století znamenal konec Velké Moravy. Mojmír II. se ocitl pod obrovským tlakem. Na jedné straně Frankové, na druhé Maďaři, uvnitř spory se Svatoplukem II. a možná i dalšími rivaly. Historické prameny nejsou jednotné, ale jisté je, že kolem roku 906 se Velká Morava definitivně rozpadla.
Podle některých zpráv padl Mojmír II. v boji proti Maďarům, jiní historici tvrdí, že jeho osud zůstal nejasný. Zmizel z pramenů stejně jako jeho říše. To samo o sobě ukazuje, jak náhlý a drtivý byl pád.
Velká Morava se po jeho smrti rozpadla na menší územní celky, které se postupně dostaly pod kontrolu nových mocností. Část území ovládli Maďaři, část Přemyslovci a část se začlenila do vznikajícího Uherska.