Když v roce 889 zemřel kníže Bořivoj I., první historicky doložený vládce z rodu Přemyslovců, nezůstala země bez vedení. Jeho synové Spytihněv a Vratislav byli ještě mladí, a proto se o vládu musela na čas postarat jejich matka kněžna Ludmila, která je nejen vychovávala, ale také připravovala na úkoly, které je čekaly. Spytihněv byl starší z bratrů a už od počátku bylo jasné, že právě on převezme vládu. To však nebyl snadný úkol, protože dědictví, které po otci získal, bylo křehké a ohrožené ze všech stran.
Čechy byly tehdy stále v područí Velké Moravy, jejíž mocný vládce Svatopluk určoval směr politiky ve střední Evropě. Přemyslovci sice získali postavení knížat díky podpoře Moravanů, ale pokud chtěli uspět, museli se naučit postupně prosazovat vlastní nezávislost. Spytihněv I. nastoupil na knížecí stolec v době, kdy Velká Morava začínala slábnout, a tuto situaci dokázal využít ve prospěch rozvíjejícího se českého státu.
Jeho vláda byla krátká, trvala přibližně od roku 894 do roku 915, přesto představovala zásadní krok k budoucí síle Přemyslovců. Spytihněv I. nebyl jen pokračovatelem otce, ale i reformátorem, který dokázal položit základy skutečného mocenského centra v Čechách.
Přesun sídla z Levého Hradce na Pražský hrad
Jedním z nejvýznamnějších Spytihněvových kroků bylo rozhodnutí přesunout centrum moci z Levého Hradce na Pražský hrad. Levý Hradec byl původním sídlem Bořivoje a prvním křesťanským centrem v Čechách, ale jeho poloha už přestávala vyhovovat potřebám rostoucího knížectví. Byl příliš malý a méně strategicky výhodný než Pražský hrad, který se nacházel v místě přirozených obchodních cest a byl snadno bránitelný.
Pražský hrad, postavený na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou, se stal ideálním místem pro budoucí hlavní město. Spytihněv tu zahájil výstavbu a přenesl sem svůj dvůr i mocenský aparát. Tento krok měl obrovský symbolický i praktický význam. Od té chvíle se Praha stávala středem politického a náboženského života v Čechách a její význam rostl s každou další generací Přemyslovců.
Přesun na Pražský hrad byl navíc součástí širší strategie. Spytihněv chtěl posílit svou autoritu vůči okolním rodům a také ukázat Frankům i Moravanům, že Přemyslovci jsou schopni vytvořit stabilní centrum moci. Archeologické nálezy naznačují, že na hradě začaly vznikat první kamenné stavby a opevnění, které mu dodávaly na majestátnosti a dělaly z něj skutečné sídlo vládce.
Vztah k Velké Moravě a Frankům
Spytihněv I. se musel vyrovnávat s politickou realitou své doby. Na jihovýchodě ležela Velká Morava, kdysi mocná říše, která se však po smrti Svatopluka roku 894 začala rychle rozkládat. To byla pro Spytihněva příležitost, jak se vymanit z jejího vlivu a začít vystupovat samostatněji.
Současně musel čelit také mocným sousedům ze západu, tedy Východofranské říši, jejímž panovníkem byl Ludvík Dítě a později další následovníci Karlovců. Frankové měli na Čechy dlouhodobě zájem, protože kontrola nad tímto územím jim umožňovala ovládat důležité obchodní cesty spojující sever a jih Evropy. Spytihněv byl dostatečně prozíravý, aby se Frankům nepřímo podřídil a stal se jejich spojencem, místo aby s nimi vedl vyčerpávající války.
Prameny naznačují, že Spytihněv I. se podrobil franské nadvládě a stal se jejich vazalem. Na oplátku však získal ochranu a uznání, které posílilo jeho postavení vůči domácí šlechtě i okolním kmenům. Tento pragmatický krok mu umožnil soustředit se na budování vnitřní moci a rozvoj knížectví.
Křesťanství v době Spytihněva
Bořivoj I. přijal křest na Velké Moravě, ale křesťanství se v Čechách šířilo jen pomalu. Spytihněv I. pokračoval v politice svého otce a podporoval novou víru, protože chápal její význam pro upevnění moci. Křesťanství nebylo jen otázkou náboženství, ale především nástrojem centralizace a prostředkem, jak se přiblížit kulturně vyspělejším státům Evropy.
Za Spytihněvovy vlády se budovaly první kostely na Pražském hradě a v jeho okolí. Jeho podpora církve měla i symbolický rozměr – kníže, který stojí na straně nové víry, se mohl prezentovat jako Bohem vyvolený vládce, což zvyšovalo jeho autoritu. Přesto se musel vyrovnávat s odporem pohanských vrstev společnosti, které nechtěly opustit své staré tradice.
Spytihněvova matka Ludmila byla známá svou zbožností a právě ona měla zásadní vliv na šíření křesťanství v rodině Přemyslovců. I díky jejímu působení mohl Spytihněv navázat na otcovu linii a zajistit, aby křesťanství pevně zakořenilo mezi českou elitou.
Spytihněv I. zemřel roku 915, pravděpodobně přirozenou smrtí, což v tehdejších časech plných válek a intrik nebylo vůbec samozřejmé. Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho bratr Vratislav, otec svatého Václava a svatého Boleslava. Přemyslovská dynastie tak pokračovala a díky Spytihněvovu úsilí měla pevnější základy než kdy dřív.