Svatá říše římská byla složitý státní útvar existující od 10. do 19. století. Nebyla jednotným státem, ale volným společenstvím knížectví, měst a království. V čele stál císař, který měl autoritu spíše symbolickou než absolutní. Přesto byla říše důležitým politickým hráčem středověké i raně novověké Evropy.
Její síla spočívala v kombinaci křesťanské tradice, lokální autonomie a vazeb mezi šlechtou. Rozmanitost území vytvořila bohatou kulturní krajinu, která ovlivnila vývoj německých zemí i střední Evropy. Rozpadla se až v době napoleonských válek.