Když Filip IV. zemřel, předal svým synům království, které bylo silné, ale zároveň napjaté. Velké reformy, tvrdá opatření vůči templářům i spory s papežstvím zanechaly Francii v nezvyklém stavu. Do této situace vstoupil Ludvík X., nejstarší z králových synů. Ačkoli na trůn nastoupil s očekáváním, že bude pokračovat v odvážné politice svého otce, jeho vláda se ukázala jako překvapivě krátká, plná nespokojenosti a náhlých zvratů.
Nástup na trůn po otci, kterému bylo těžké se vyrovnat
Ludvík X. měl za sebou zkušenosti jako král Navarry – území, které spravoval díky sňatku s Markétou Burgundskou. Francii však přebíral jako teprve dvacetiletý muž, jehož povaha byla popisována jako tvrdohlavá a někdy neobratně rozhodná. V zemi, která se teprve vzpamatovávala z ekonomického napětí a sporů mezi stavy, to nebyly nejšťastnější vlastnosti.
Přesto se Ludvík pustil do vlády s energií. A právě tempo, které nasadil, se brzy stalo jedním z problémů jeho krátké vlády.
Napjaté vztahy s privilegiovanými skupinami
Ludvík se rozhodl řešit některé neoblíbené kroky svého otce. Zrušil několik finančních opatření, která zatěžovala šlechtu i města, čímž si získal určitou podporu. Na druhé straně však povolil návrat Židům, které jeho otec vyhnal, ovšem s novými daněmi a omezeními. Tento krok vyvolal rozpačité reakce – bylo to politické gesto, které nepřinášelo jednoznačný užitek.
Král také čelil tlaku rolníků a poddaných, kteří se v některých regionech bouřili proti nesvobodnému postavení. Ludvík X. jim nabídl možnost „vykoupit se ze závislosti“, což bylo v dějinách Francie zcela neobvyklé. V praxi však šlo o opatření, které stálo království velké peníze a nepřineslo krátkodobý politický zisk.
Skandály, které ztížily královu pozici
Situaci na dvoře značně zkomplikovala nevěra jeho první manželky Markéty Burgundské. Aféra, která vypukla ještě za vlády Filipa IV., byla součástí tzv. skandálu v Tour de Nesle. Markéta byla obviněna z cizoložství, uvězněna a krátce po Ludvíkově nástupu na trůn zemřela. Ať už byly okolnosti její smrti jakékoli, pro Ludvíka to vytvořilo nejen osobní tragédii, ale i politicky nejasnou situaci.
Král se brzy poté oženil znovu – tentokrát s Klemencií Uherskou. Tento sňatek měl posílit dynastickou legitimitu a obnovit stabilitu na dvoře. Jenže čas, který měl nový pár k dispozici, byl neuvěřitelně krátký.
Náhlá smrt a otázka nástupnictví
V červnu 1316 Ludvík X. zemřel po pouhém roce vlády. Okolnosti nebyly nikdy zcela objasněny. Někteří mluvili o zápalu plic, jiní o následcích vyčerpání a další o otravě. Jisté je, že smrt zasáhla Francii nepřipravenou.
Král po sobě zanechal dceru Johannu, jejíž nárok na trůn byl od počátku zpochybňován, a manželku Klemencii, která byla v době královy smrti těhotná. Země tak čekala na narození dítěte, protože pokud by Klemencie porodila syna, měl by automaticky přednost.
Po Ludvíkově smrti: francouzská koruna na rozcestí
V listopadu 1316 přišel na svět chlapec – Jan I., který byl okamžitě prohlášen králem. Naděje na pokračování přímé linie však vydržely pouhých pět dní. Novorozený král zemřel a Francie se najednou ocitla před složitou otázkou: má trůn připadnout Ludvíkově dceři, nebo některému z jeho bratrů?
Rozhodnutí nakonec přálo Ludvíkovu bratrovi Filipovi, který se stal Filipem V. Francie tím vstoupila do období, kdy se princip nástupnictví začal přetvářet a otázka ženské dědičnosti se stala politickým tématem, jež později sehrálo roli i v nástupu stoleté války.