Když roku 1364 zemřel Jan II. v anglickém zajetí, přebíral jeho syn Karel zemi vyčerpanou válkou, zadluženou a otřesenou vnitřními nepokoji. Francie měla za sebou roky porážek, povstání a hospodářského úpadku. A právě v této chvíli nastoupil král, který nebyl znám jako bojovník, ale jako muž rozumu, trpělivosti a organizačního talentu. Pod jeho vedením začalo království poprvé získávat zpět své sebevědomí.
Opatrný princ, který se naučil vládnout ve stínu katastrof
Karel vyrůstal v době, kdy sto let trvající válka nabírala na síle. Jako korunní princ musel řídit zemi v době, kdy byl jeho otec v zajetí. Tato zkušenost mu dala nejen znalost administrativy, ale i cit pro politickou rovnováhu. Byl fyzicky slabší, často nemocný, a nebyl rytířským typem, jakého tehdy očekávali příznivci tradiční monarchie. Ale jeho síla se skrývala jinde – v přemýšlení.
Když se stal králem, měl už jasnou představu o tom, co Francie potřebuje. A nebyly to velkolepé bitvy, nýbrž klid, pořádek a důsledná organizace.
Reforma správy a finančního systému
Karel V. věděl, že válka není jen o vojácích, ale i o penězích. Začal proto reorganizovat daňový systém a vytvářet nové formy finanční správy, které měly zajistit stabilní příjmy koruny. Posílil pravomoci úředníků, soudů a dohlížel na jejich práci s neobvyklou pečlivostí.
Jeho vláda přinesla pořádek tam, kde byl dříve chaos. Vytvořil správní rámec, který umožnil království fungovat i v době, kdy vojsko muselo být neustále připravené k obraně. Francie se díky tomu znovu začala nadechovat.
Bertrand du Guesclin a obrat ve válce
Karel nebyl vojevůdcem, ale dokázal vybrat ty, kteří jimi být měli. Nejvýraznější postavou té doby byl Bertrand du Guesclin, bretaňský rytíř a stratég, který se stal jedním z největších velitelů středověké Francie.
Du Guesclin změnil způsob boje. Místo čelních střetů s anglickou jízdou využíval malé jednotky, rychlé přesuny a opotřebovávací taktiku. Karel tuto metodu podporoval, protože věděl, že Francie potřebuje spíše jisté a trpělivé postupy než heroická gesta.
Výsledkem bylo postupné získávání ztracených území, bez velkých rizik a za zlomek ceny, kterou by stála velká bitva.
Válka s Anglií mění tvář
Pod Karlovým vedením se francouzská situace výrazně zlepšila. Angličané byli vytlačeni z velké části Francie, jejich spojenci ztráceli pozice a anglická koruna neměla dost prostředků na udržení dlouhodobé ofenzivy.
Francie se tak po dvaceti letech od katastrofálních porážek zvedla zpět na nohy. A přestože válka nekončila, bylo vidět, že iniciativu mají nyní Francouzi.
Podpora věd, umění a francouzské kultury
Karel V. nebyl jen politickým stratégem. Byl také patronem vzdělanosti. Rozšířil královskou knihovnu, která se stala jedním z nejvýznamnějších středověkých sborníků textů. Podporoval překlady klasických děl do francouzštiny a snažil se, aby vzdělanost nebyla výsadou jen duchovenstva.
Tím položil základy kulturního vzestupu, který pokračoval i za vlády jeho potomků. Jeho dvůr patřil k nejkultivovanějším v Evropě.
Poslední roky a smrt krále
V posledních letech svého života se Karel potýkal s nemocemi, ale jeho vliv nepolevoval. Francie byla po dlouhé době opět zemí, která působila stabilně a měla respekt v Evropě. Král věděl, že práce není dokončena, ale zároveň viděl, že Francie je silnější než kdykoli za vlády jeho otce nebo děda.
Karel V. zemřel 16. září 1380 v Paříži. Jeho smrt otevřela cestu na trůn jeho nezletilému synovi Karlovi VI. Království tak opět vstoupilo do období regentství – a brzy se ukázalo, že mladý nástupce nebude mít otcovy schopnosti ani pevnost.
A tak skončila vláda panovníka, který patřil k nejefektivnějším vládcům středověké Francie. Jeho úsilí dokázalo zmírnit následky nejhorších let stoleté války a připravilo zemi na další etapu, byť mnohem bouřlivější.